Čím mi obchody a eshopy kazí náladu

Existují některé produkty, manýry, bůhvíco, nad kterými se pokaždé pozastavím, řeknu si "Proboha, proč?". Nebo jsem na ně zvyklá a když nad tím začnu přemýšlet, dojdu k té samé větě. A vůbec mě zaráží, na kolik blbostí jsme si zvykli.
Najde se pár věcí, které opravdu nikdy nepochopím a dneska se o ně s vámi podělím. Jsou to kolikrát i "drobnosti". Jenže nelogické, tak třeba se mnou někdo z vás bude soucítit, nebo mi představíte své nápady. Jednoduše se dneska budeme soustředit i na drobnosti, protože i ty jsou v životě důležité. A proč ne, že?

Ale abychom celou dobu nebyli jen negativní, přeju vám krásný den, snad je u vás taky tak krásně, jako tam, kde jsem zrovna já. Už se těším na posezení u kafíčka na zahradě, klid a učení. Dneska jsem dokonce vstala dost brzo. Sice jsem měla vstát dřív, měla jsem někam jet, ale bohužel to se nepovedlo. Nicméně já se nenechala znervóznit udělala si kafe a snažím se být produktivní.
Tak tedy pojďme na článek.

Číslo 1? DMko

Již tradičně jsme se rozhodli s přítelem vyrazit na slam poetry. A protože foukalo jako blázen a 24/7 pršelo, naplánovali jsme si celodenní výlet po lázeňském městě Karlovy Vary (kde se právě konal i slam). Cíl číslo jedna byl pro nás (pro mě) dmko, kde jsem to potřebovala prozkoumat a případně si i vzpomenout, co jsem to chtěla. Následně jsme se šli zprasit do mekáče (kde jsem byla asi po 3. v životě, obecně ho moc nemám ráda, ale přítel ano, navíc byl nejblíž. Odpusť mi, planetko.) a do čajovny.

Jo, a ještě do tigeru, taky to tam milujete? Já totiž neskutečně. Tomu obchodu vážně nic nechybí.

Tak nějak jsem vždycky raději chodila do dmka. Ve městě, kam každý den dojíždím, jej sice před nedávnem opět otevřeli, jenže naprosto na nelogickém místě, kam se pěšky dostanu za 1000 let a pravděpodobně bych skončila cestou domů večer. Proto jsem se chopila šance a mrkla se po tom, co víceméně nejvíc potřebuji. A o tom si dneska popovídáme.

Co holkám přijde fuj aneb Dva kroky k #zerowaste

V neděli jsem se při svém NEučení na maturitu absolutně nedokázala dokopat k vymýšlení článku. Nápady by byly, ale forma chyběla. Důvod byla i nemoc, jelikož do konce týdne jsem měla být doma, ale absence je absence. A má omezení, bohužel. Tak jsem chodila do školy, bylo mi špatně a vlastně jsem to ještě schytala od učitelů, kteří jsou si naprosto jistí, že se ve stavu, kdy si ani nesednu a spím celý den, mohu učit.

Naštěstí ale s lepší náladou (ani "kecy" učitelů mě nevyvedou z míry. No, možná na chvilku, hah.) přišel i nápad, jak pojmout dnešní článek. Jde totiž o dva kroky k zero waste, které vám (holky, no z části i kluci) mohou změnit život. A taky nemusí, to už je na vás.

Určitě už minimálně tušíte a máte dokonce pravdu. Probereme si tu menstruační kalíšek. Ale to není vše! Druhé, stejně důležité téma, je holení. A všechno zaobalené pro vytvoření dalších krůčků k co nejmenšímu odpadu.

Tak se usaďte s čajem nebo kafem (nepředpokládám, že by se vám zachtělo zrovna teď se najíst) a jdeme na to.

Zibura na Východě vs 4 češi na západě (Čech)

 💓Tento článek si můžete přečíst na blogerky.cz, jsem ráda za spolupráci, kterou mi nabídli.💓

Článek jsem mimochodem chtěla zveřejnit v době, kdy vyjde i na stránkách, případně později. Jsem ráda, že vás můžu nakrmit článkem, se kterým jsem si dala záležet i teď, protože se právě léčím ze zánětu průdušnice a není to nic příjemného. 

Tak se mějte krásně a užijte si článek!

Před nedávnem jsem měla možnost okusit kouzlo knih od Zibury. Přesněji půl roku po našem třídenním výletě po Skokovské stezce. A během čtení jsem narazila na mnoho útržků, které mi připomínaly naši cestu. Z toho důvodu mě napadlo, jen tak pro zábavu, srovnat jeho a naše pocity. Jasně, že si můžete říct, že my šli "pouze v Čechách" a "pouze 3 dny". Řeknu vám ale jedno. Některé věci platí pro poutníky stejně. A nebo přímo naopak. Ale vždy jsou víceméně spojeny.

Pojďme si tedy ukázat pár perliček z knížky "40 dní pěšky do Jeruzaléma", které mě zaujaly a mohu vám k nim něco říct. A třeba se tomu i se mnou zasmějete. V tu chvíli jsme se ale moc nesmáli.¨