hl

(Lifestyle blog o spontánním studentském cestování, focení, vegan produktech a občas knihy)

neděle 20. října 2019

Já versus výstava versus 20 let

Ačkoliv už je to týden, pořád vstřebávám každou chvilku posledního víkendu. Musím přiznat, že jsem si až před dvěma dny pořádně uvědomila dvě věci. První je, že už nepatřím mezi náctileté a je ze mě dvacítka, a druhou věcí je vernisáž. (Slovní spojení "Má vernisáž" jsem si dost oblíbila a pokaždé, když ho můžu napsat či vyslovit, si ho řádně vychutnávám)
A protože pocitů, dojmů i fotek mám mnoho, ráda bych se o všechny myšlenky s vámi podělila. Vždyť by byl hřích to nesepsat.





















Dva týdny před samotnou výstavou byly asi nejnáročnější. Připravovat, vymýšlet, rozdávat pozvánky, vyrábět a podobně. Do toho jsem vyřizovala chatu a plánovala oslavu narozenin. Plán byl jasný: vernisáž, a pak afterparty.

Všechno šlo kupodivu dost hladce, každý problém se stihl včas sám vyřešit a já se mohla alespoň chvilkově věnovat i jiným věcem. I tak toho času ale moc nebylo. V den výstavy jsme ráno dojeli po večerním odpočinkovém posezení (a noční procházce v lese) s kamarádem z Moravy (Ahoj, Zdendo), kamarádem z Krajkové (Ahoj, Kráťo) a samozřejmě s mým Milým na Statek Bernard, na kterém se akce konala. Ani nedokážu popsat, o jak pěkné místo se jedná. Přivítala nás koza, co tam obírala stromky z okrasné zahrádky (dá-li se to tak nazvat) a králíčci.

Chvílemi jsem se strachovala, že bude upevňování mnohem složitější proces, ale nebyl. Všechno šlo skvěle, dokonce nám vyšlo i podzimní slunce. (A mně se neprotrhla záda na šatech.)


Po obědě se na nás vrhli chlapci ze Statku, kteří nám připravili zbytek a už začali přicházet lidé. Cítila jsem se neskutečně důležitě, zmateně a konečně mi začínalo být špatně. Ne, že by na tom bylo něco extra dobrého, ale už mi tělo dalo vědět, že si uvědomuje, co se děje kolem.

Upřímně jsem ráda, že můj proslov nebyl úplnou katastrofou a že mé tikající oko nešlo vidět. Dvakrát jsme se zasmáli a zábava mohla začít. Kdybyste jen viděli, kolik lidí dorazilo. Nečekala bych, že se najde tolik úžasných lidí z mého okolí. Znáte to, na Facebooku "Zajímá mě to" nehraje tak velkou roli. Celé dvě hodiny jsem poslouchala jen samé gratulace a chválu. Slova utvrdilo i množství kytic, které se sotva vešly do 3 váz a vydržely mi tu kvést a dělat radost (a zabrat polovinu pokoje) celý týden. A moc děkuji za dárky, kterých byla hromada již na vernisáži. (Má bohémská blogerka Vendy vždycky ví, kdy a s jakým vínem přijít.)

(A ten nejlepší nejen-vegan výběr dobrot společně s lahví Lambrusca nesmím opomenout.)


Abych pravdu řekla, jsem moc ráda, že se mi povedlo s každým si trošku popovídat, trošku zavtipkovat, a dokonce s někým i obchodovat. Sama nevím, jak se mi povedlo každého odchytit, ale asi mi ta atmosféra dodala superschopnosti.

Taky vím, že malování posunu na vyšší úroveň. Dát obrazům nějakou tu velikost, přesto zachovat sebe v obrazech. Protože přesně to se lidem líbilo a mě to tak baví. Každé slovíčko mě posunulo a motivovalo, což je asi to nejdůležitější, co jsem si odnesla.


Výstava je nyní stále dostupná návštěvám. Je sice těžké se na měsíc odloučit od svých dítek a některé 17. listopadu uvidím naposled, na druhou stranu každá maminka musí nechat, aby její výtvor tvořil krásu i jinde ve světě. A kdo ví, co to bude příště. Národní galerie v Praze? Musée d'Orsay? Musée du Louvre? (Třeba někdy, že, hihi)

Děkuju všem, kteří se přišli podívat, děkuju kapele za nádhernou atmosféru, děkuju světu za každodenní inspiraci.

A abych neskončila uprostřed prvního dne, zakončím tento článek zavzpomínáním na krásnou chatičku v Abertamech, na krásnou oslavu, která se vymkla kontrole a na okouzlující východ slunce. Takže vlastně končíme uprostřed druhého dne, kdy jsme šli konečně spát a mně oficiálně padlo dvacet.




11 komentářů:

  1. Tak to je super, gratuluji :) Ty tvoje obrazy jsou takové pěkné poetické ...

    OdpovědětVymazat
  2. Já tvoje obrazy vždycky obdivovala. Já totiž nedokážu nakreslit ani namalovat skoro nic :D Líbí se mi, že tam je vidět ten tvůj styl, není to strohý a nudný. Jen tak dál. Budu ti držet palce :).

    TheWayByA

    OdpovědětVymazat
  3. Gratulujem k vernisáži — a i k tomu, že všetko dopadlo super! Tvoje maľby sú neskutočne krásne, takže ani niet pochýb, že to dotiahneš ešte veľmi ďaleko. Len tak ďalej ❤
    SIMPLY BERENICAFacebook PageREAD ABOUT "MY FAVOURITE DAIRY SUBSTITUTES"

    OdpovědětVymazat
  4. Ještě jednou k vernisáži moc gratuluji! Jsem ráda, že má výstava úspěch, zasloužíš si jej. Máš nádherné obrazy a je skvělé, že mají ohlas. Musely to být nezapomenutelné dvacetiny. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! Je pravda, že něco takového si budu pamatovat hodně dlouho. :)

      Vymazat
  5. No téda, jsem nějak nepostřehla, že až tak maluješ. Nádhera. Hlavně se mi líbí ta chata v zasněžené krajině. :)

    Somethingbykate

    OdpovědětVymazat
  6. Jak jsem Ti už psala na IG, jsem na Tebe hrozně pyšná, že jsi tohle všechno zvládla! Jsi hrozně moc šikovná a věřím, že i do té Národní galerie to jednou dotáhneš :D Jen mě mrzí, že jsme také nemohli přijet. Takže příští výstavu očekávám někde poblíž :) ♥ Ať jde inspirace na plátno sama ♥

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, Míšo! Hihi, snad ano, mám co dělat. :D Nevadí, příště se přiblížím já a to už s tebou počítám! ❤

      Vymazat
  7. A great post! I love your blog. Your content is very interesting < 3
    I am following you and invite you to me
    https://milentry-blog.blogspot.com

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za komentář ♥ Každá zpráva mě moc potěší!